blekota

sobota, 31. prosince 2011

A je to tady...

sobota, 13. srpna 2011
Et post malam segetem seredum est...

I po špatné sklizni je třeba sít...

pátek, 27. května 2011
Čas letí...

Všichni to víme...

čtvrtek, 26. května 2011
Nezlobte se a neber te to osobně...

Aneb, něco, co mi dorazilo přes email

pondělí, 2. května 2011
Je tomu 5 let...

Co jsem tyto řádky publikovala...

pátek, 29. dubna 2011
Věčné vyhřívání na sluníčku, mrskání ocasu...

Na památku....

úterý, 15. března 2011
Látkové nebo jednorázové...

Stojíte před rozhodnutím? Nebo Vám stojí vlasy hrůzou nad tím, jak ještě někdo může o tomhle pochybovat???

pondělí, 14. března 2011
Romský poradce

Kdyby blbost nadnášela...

pondělí, 27. prosince 2010
Překlenovací období

Už je to tak... Život jde dál...

pátek, 29. října 2010
Už jen necelé dva měsíce...

Ty brďo, a to jsem loni rozdávala deštníky, ponožky, trička...

čtvrtek, 28. října 2010
737

737 je číslo mnoha čísel..

středa, 27. října 2010
Facebook

Kdo se ještě nelognul a neláká ho to => Blahopřeji! Já kráva to zkusila...

úterý, 26. října 2010
Ano, rublika mít či nemít je doopravdy na místě...

O víkendu u mě došlo k několika věcem... A tou první bylo, rozhoupat se.

pondělí, 25. října 2010
Už je toho příliš...

Vím, že všeho moc škodí... A asi nejen já...

pátek, 1. října 2010
Zlaté staré časy...

čtvrtek, 30. září 2010
Máte padáka..

středa, 29. září 2010
Hubneme s Alli

úterý, 28. září 2010
Stěhování

Stěhování

pondělí, 27. září 2010
Mlčenlivost

pátek, 24. září 2010
Už bylo zase na čase, udělat v tom bordel...

pondělí, 16. srpna 2010
Lázně Lipová

 Zdravím Vás a mám pro Vás pár řádků....

pátek, 19. února 2010
Už je tomu několik let

Příjemné páteční odpoledne národe….

Je to opět pár týdnů, co jsem Vám napsala pár řádků, abych Vám dala vědět, jak se věci mají. Jenže život a osud tomu chtěl asi jinak a všechno je samozřejmě zase jinak. Jak se říká, As long as I live, I must live ( dokud žiji, musím žít ).

Od Vánoc se toho strašně změnilo. Zaměstnání, které jsem na podzim opouštěla mi mohlo vydržet, nebýt jedné kurýrní služby, která mě naháněla, jak moc mě chtějí a nakonec po týdnech denního dojíždění nezaplatili ani floka a ještě jsem zůstala na ocet s ŽL a placením povinného. Vánoce byly v slzách, smutku a beznaděje, ještě že ty dárky jsem měla koupené od léta, jinak bych na ně už tuplem neměla. Nakonec mi pomohla rodina ( ano, ta rodina, ve které jsem vždy jen plakala a nadávala ), přítel a zase já. Období vánoc je za mnou a každá obálka se 20x obrátila a vyplatila.
Po strastiplné cestě za prací, při neustálých pohovorech jsem našla práci u sebe na Kladně, makám na benzince a jsem šťastná jak blecha. Jsem mezi lidmi, pokecám, usmívám se, je příjemné vědět že se někomu líbíte ( to pánové, již jsou vycvičeni a pravidelně jezdí na kávu a dát řeč ) a taky hlavně proto, že mám náplň dne a práci…. Mám pouze samé noční směny, takže mám rozházené všechno, do toho mi přibývají úkoly se školou, za pár už půjdu před maturitní komisi. Mezitím ale musím dodělat zbytek zkoušek, protože na Nový rok jsem si to rovnou švihla do špitálu, kde jsem si pár dnů poležela a pak měla zakázaný pohyb i doma. Víte co to bylo, nemoci si prát? Žehlit? Luxovat? Uklízet a furt něco dělat? Hrůza, to Vám povím, takže jsem nakonec stejně potají trochu lítala po baráku, abych měla co dělat, jen jsem se nepouštěla do procházek a něčeho namáhavého. No a právě kvůli tomu špitálu jsem prošvihla zkoušky ve škole, takže mě čeká ještě doklasifikace, zrovna ve St a ve Čt mám další 2 zkoušky a pak už mi jen zbývá matematika a angličtina ( to mi připomíná, že jsem ještě neodeslala úkol, ale už je vypracovaný a musím ho za pár minutek dát dokupy ).
Narozeniny mám za sebou, přála jsem si letos poličky ( to proto, že mám strašný chaos v dokumentech a jelikož nemá nic pořádně svůj systém k obrazu mému, ztrácím se… ), ale ty budou, až si budeme předělávat bydlení a já si vytvořím svůj tajuplný koutek, kam se budu zašívat, smutnit, kreslit, snít a plánovat… Tak až tehdy přibudou poličky, které si nakonec odvezu od rodičů a to prozměnu proto, že ségra si chce dát pokoj taky nějak dohromady ( jen má stěna nářku bude navěky zničena, ale v mých očích a rukou, které ji malovaly bude věčná – stejně jako digitálně vyfocená ). A pak jsem si taky přála nůžky na stříhání, divné, co? Ale já nechtěla jen tak nějaké, přála jsem si na šití, protože nemám na maturitní šaty, tak si je dávám s pomocí mojí mamky ( to víte, musím jí udělat radost, že jsem neschopná a potřebuji její pomoc, aby cítila, že je potřebná a měla tedy radost že je potřebná, a i to okolo se jí prostě líbí, je znát, že už nežiji u našich ) dohromady, když mi ťamiťami řekli, že pod 2.500kč nejdou dolů, tak neexistuje. Mám tedy nastříhaný samet dle vzoru 7572 od Burda ( ale jejich velikost neodpovídá přesně mým vrchním mírám ) a dnes večer to budu muset všechno pokud možno sešít, no, makačka, jak jinak… Ale proč jednoduše, když to jde složitě? Není snad lepší nad něčím strávit ohromnou spoustu času a své píle a být pak na něco patřičně hrdi, než si to koupit, protože koupit si to umí každý? Řekla bych, že varianta A je správně. No, ale pokračujeme zase o kousek dál. Proč jsem vůbec začala psát a pustila se zrovna do takhle velkého článku? Ehm, románu? To víte, přijela jsem, byt opět zaváněl kouřem a v pokoji už nebyl můj bordel, ale bordel ségry, šaty na žehlení, stůl plný blbostí, temno, šedo… A já si tak vzpomněla, jak jsem se vždy takhle vracívávala a vždy s tím chtěla něco udělat, nějak rozveselit, rozjasnit, uklidit, zútulnit. Pustila jsem se tedy do debordelu a už sedím ještě v tom koutku, kde jsem sedávala celou svou střední, tady se učila na akádě, učňáku a chvíli taky na nástavbě. Tady na tomhle stole jsem vyrobila tolik dárků na kolenou a vlastnoruční krví… Tady nad tímto stolem visí nástěnka minulosti, kde je jízdenka z trasy Praha hl. n. 17.07.07 – Bojanovice, tedy jízdenka z túry, na které jsem chodívávala s kočany. Pak je tady dokonce paragon na pizzu z mého prvního zaměstnání… pod číslem 165462… Taky je tady svatební oznámení mé kamarádky Helenky, která už má svého sviště a možná za pár měsíců bude další…. Na nástěnce je připíchnutá také jízdenka Frauenkirche Dresden GmbH, kde jsem byla s Pájou na výletě a tehdy si tam koupila voňavku… Taky je tu obálka z Lázní Lipová, z 22.10.07 kde mi píší, že můžu přijet, že mám lázně na lupénku schválené… A mám tady už dobrých 12 let jeden ústřižek z novin, po mojí babičce. Tehdy, když umřela, nevím jak se to ke mně dostalo, ale mám to tady : Desatero proseb psa, kde je jeden z bodů – hodně se mnou mluv, tvým slovům já nerozumím, zato však hlasu, kterým se na mne obracíš…. Víte asi, co jsem tím vším chtěla říci? Že vzpomínám, je mi tak málo a já už vzpomínám na léta, která jsem tady v koutku na sídlišti Jižní Město strávila…
Čas nám plyne neúprosně rychle dál, člověk aby se ho bál. Když pak zastavíte u přechodu a ten za Vámi Vás najednou podjíždí přes plnou a skoro sestřelí mladou rodinu s kočárkem, čas se náhle zastavuje a vy vidíte, následky, kdyby ten debil nespěchal a nebyl debil…. Doba jde děsně kupředu, jsem v práci, kde nejsem honěná současným trendem vyždímat z člověka totální maximum a odhodit ho jako hadr, který možná někdo vypere ve woolite. Málokdo se asi dokáže zastavit, uvědomit si, že každý den je jako dárek… Že ten koš za mne nikdo nevysype a nikdo nevyluxuje, ale jednou za čas by se mohl stát malý zázrak a šmudlík mne překvapil…. Těm, kteří se stále ptají, zda-li se budu vdávat, odpovím, že ne. Ráda bych někdy šla k oltáři s pánem, se kterým denně usínám, ale asi na to musí přijít doba… Doba, kdy budeme jen my dva – tři, a budu já tou, která bude jeho ženou… se svojí kuchyní… protože miluji vaření a pořádek, synchronizaci, organizaci a zároveň totální chaos, ale v cizí, tj stále jako na návštěvě…

Tak jsem se tu zase rozepsala, kdosi se dozvěděl o kousek víc z mého života, jak za poslední týdny plynul, jak se zase změnil…. Jak, jak… No, asi tak, žijme, jako kdybychom žili poslední den a nezapomeňme dát vědět, že máme rádi… Ti ostatní Nás mají taky rádi, ač to nedávají tolik znát…

 

čtvrtek, 31. prosince 2009
blíží se Nám nový rok

pondělí, 28. prosince 2009
Tak tu máme zase Vánoce

pátek, 20. listopadu 2009
Tak pěšky, nebo na kole?

čtvrtek, 19. listopadu 2009

Proměna zastaralého Jižňáku

čtvrtek, 15. října 2009
Projížďka MHD

středa, 14. října 2009
Vidíte a je tu středa...

úterý, 13. října 2009
Když čas kreslí svůj obraz

pondělí, 12. října 2009
Kdo si hraje nezlobí... a tak si hraju a zlobím :oD

pondělí, 3. srpna 2009
Tak jsem tuhle jela po dálnici a skoro přišla o vše...

pondělí, 30. března 2009
Změnit to, co se právě stalo.... občas, kéž by to šlo!

středa, 18. března 2009
Přišla jsem do práce a na centrum.cz mě cosi zaujalo

pondělí, 9. února 2009
Život jde dál... kdo ne?

pátek, 16. ledna 2009

středa, 31. prosince 2008
Už to tak bývá...

Stmívá se a já, sjíždím výtahem...

čtvrtek, 27. listopadu 2008
Život už je takový... snad mi prominete...

úterý, 16. září 2008
Když je Vám zle, pozor!

pondělí, 15. září 2008
To se jen tak nevidí...

úterý, 2. září 2008
Hhhh,ehm...

pondělí, 1. září 2008
Na rozcestí

Na rozcestí

pondělí, 4. srpna 2008
Každý jsme na něčem závislý... a kdo tvrdí že ne, lže!

pátek, 1. srpna 2008
Nebe

čtvrtek, 31. července 2008
Cesta od metra Vltavská na Bubenské nádraží

středa, 30. července 2008
Drby... tj byznys dneška

Dovolila jsem si odjet na dovolenou...

úterý, 29. července 2008
Pudink

Téééda, to je ale kost!

pondělí, 28. července 2008
Žloutenky typu A

Fauna a Flora

středa, 2. července 2008
Vícerojky nebo taky Bílo-červenou?

Každý je nějaký... ale co víme? Já vím... a proto Vám to povím

úterý, 1. července 2008
Dnes a denně, všichni o tom víme...

pondělí, 2. června 2008
Horské kolo

čtvrtek, 22. května 2008
Skoro před týdnem si kdosi hrál na Apríla

Kdo chce vědět víc... klikne

středa, 21. května 2008
Miluj bližního svého

úterý, 20. května 2008
Pokračování komu se nelení...

pondělí, 19. května 2008
Komu se nelení, tomu se zelení?

středa, 14. května 2008
Tomáš Řepka